Moravské hnutí: vzestup a pád v devadesátých letech a nové naděje moravského národa v 21. století
Moravské hnutí je obecný termín, kterým se v období po listopadu 1989 souhrnně označují různé politické strany, politická hnutí, sdružení a spolky usilujících o obnovu samosprávy Moravy a Českého Slezska (v podobně jednotné Země moravskoslezské), buď jako vyššího územněsprávního celku v rámci České republiky,[3] spolkové země spojené s Čechami a Prahou ve federaci[4] (před rokem 1992 v československé trojfederaci),[5] konfederaci nebo v radikální formě její odtržení od ČR a osamostatnění.[6] Příznivcům moravského hnutí se říká také moravisté a jejich ideologii moravismus.[7]
Účastníci Výročního pochodu Moravanů, pořádaného 25. září 2010 Moravskou národní obcí se shromáždili v brněnských Denisových sadech
Mezi moravistické aktivity[2] posledních let patří i přelepování cedulí s malým státním znakem ČR (českým lvem) moravskou orlicí se zlatočerveným šachováním
Již koncem 80. let se soustředila významná diskuse o Moravě a obnovení moravské samosprávy kolem brněnské verze samizdatového periodika Střední Evropa. Zde se k tématu vyjádřili například básník Zdeněk Rotrekl, historik Jaroslav Mezník, básník Jiří Kuběna nebo spisovatel Jan Trefulka.[12] Zemská větev moravského hnutí se v uvolněných poměrech po pádu komunistů soustředila především na obnovu Moravou dominované (Moravskoslezské) samosprávné země. Upozorňovala na to, že moravská samospráva zde existovala „tisíc let“ a že Federální shromáždění v roce 1990 označilo zrušení Moravskoslezské země komunistickým režimem za nespravedlivé a totalitní.[13] Již v létě 1990 navrhli poslanci Federálního shromáždění za HSD-SMS během projednávané novely československé ústavy roku 1960 a ústavního zákona o československé federaci z roku 1968, aby byl název Česká republika změněn na Českomoravskou republiku a parlament z České národní rady na „Českomoravskou národní radu (z níž se na základě dělby zákonodárné moci a dělby práce vydělují sněm Země české a sněm Země moravskoslezské)“.[14] Toto zemské uspořádání České republiky mělo být předstupněm k realizaci koncepce československé trojfederace, spolkového státu Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska, kterou hnutí prosazovalo. Návrh však navzdory deklarované podpoře moravskoslezské samosprávy z úst vrcholných představitelů Občanského fóra a KDU nebyl přijat. Podobný osud měly i další legislativní návrhy ve Federálním shromáždění i České národní radě, kde hnutí podávalo návrh na zemské uspořádání ČR opakovaně. Předsedkyni ČNR Dagmar Burešové byly předloženy petice občanů požadujících rehabilitaci Země moravskoslezské, které podepsalo více než 630 000 osob, což je v polistopadové historii zatím nepřekonaný počet podpisů pod jednou peticí. K jejich přání nebylo přihlédnuto.[15] Hnutí si uvědomovalo, že ochota ústřední vlády vyhovět moravským požadavkům se zmenšuje. Proto začal Bárta organizovat moravské kulaté stoly všech politických stran působících na Moravě včetně komunistů. Dohodli se, že budou bez ohledu na svá různá politická stanoviska v Praze společně hájit zájmy Moravy. Tato stanoviska byla na počátku roku 1991 podporována také masovými demonstracemi v moravských městech (Brno, Olomouc, Ostrava) organizovanými HSD-SMS, které vyvrcholily 29. 4. 1991 protestním pochodem Moravanů Prahou.[16] Snahy hnutí zkomplikovalo rozdělení poslaneckých klubů ve Federálním shromáždění i ČNR na klub HSD-SMS I. a klub HSD-SMS II., z nichž druhý se profiloval více pravicově a v praktické politice více slevoval ze svých požadavků. Proti Bártovi se navíc množily osobní útoky, byl nařčen ze spolupráce s StB, přestože v době totality byl sám komunistickou tajnou policií sledován, musel opustit filozofickou fakultu, vzdát se místa ředitele jím založené Dětské psychologické poradny v Brně a musel se též vzdát autorství řady vlastních odborných metod. Toto obvinění se mu nepodařilo do své náhlé smrti 31. 5. 1991 vyvrátit. Jeho smrt moravské hnutí značně oslabila. Ještě ke konci federace, v roce 1992, moravští poslanci poněkolikáté neúspěšně navrhovali v České národní radě zemské uspořádání České republiky na zemi Českou, Moravskoslezskou, a Prahu se statutem spolkové země.[17]
Po rozdělení Československa moravští poslanci znovu několikrát navrhovali v Poslanecké sněmovně obnovení tří zemí, když opět neuspěli, zkusili v roce 1995 předložit poslanci Jiří Drápela a Jaroslav Sýkora (oba Českomoravská unie středu) návrh ústavního zákona na vytvoření pěti zemí (pražské, východočeské, západočeské, moravské a slezské),[18] Nakonec však bylo vytvořeno 14 (tzv. malých) krajů v podstatě ve variantě z let 1949–1960, které nerespektovaly historické hranice českých zemí.[19]
Moravští aktivisté založili několik politických stran, z nichž největšího úspěchu dosáhlo Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko, které vzniklo z obnovené Společnosti pro Moravu a Slezsko při příležitosti manifestace a sněmu pod názvem Moravskoslezská neděle 1. dubna 1990 v Kroměříži. K zaregistrování politického hnutí bylo třeba deset tisíc podpisů. V průběhu několika dní jich však právoplatných bylo na 47 tisíc a další přicházely. Ve volbách v roce 1990 stalo třetí nejúspěšnější stranou. Ve volbách do ČNR dosáhlo 10 %, přestože kandidovalo jen na Moravě, kde získalo v průměru 25 % hlasů.[20]
Postupem času (především v průběhu 80. let) ale zesílil i druhý proud moravského hnutí. Tato národní větev hnutí usilovala a usiluje o posilování moravského národního vědomí, většinou žádá federativní uspořádání státu. Hlásí se mimo jiné k odkazu Velké Moravy a Moravského markrabství. Za svůj jazyk považuje „moravštinu“. Velké vzpruhy se jí dostalo při sčítání lidu v roce 1991, kdy se poprvé k moravské národnosti přihlásilo 13,2 % obyvatel České republiky, v roce 2001 3,7 % a v roce 2011 5,0 %. Politickým reprezentantem této větve byla Moravská národní strana v čele s Ivanem Dřímalem.
Jedním z nejradikálnějších moravistických subjektů na počátku 90. let 20. století bylo Moravské a Slezské informační centrum Josefa Pecla a Aleny Ovčačíkové.[21]
Ještě ve volbách v roce 1992 se HSD-SMS společně s Moravskou národní stranou podařilo získat 14 mandátů v České národní radě (budoucí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky).[22] Od té doby vliv moravistů rychle klesal a v žádných následujících celostátních volbách se ani nepřiblížili hranici vstupu do parlamentu. Během 2. půle 90. let moravské hnutí spíše skomíralo a štěpilo se na různé strany a proudy.
Moravské zemské hnutí a politická strana Moravané v 21. století Editovat
V roce 2005 se část příznivců promoravských myšlenek sloučila v politické straně Moravané, která usiluje o obnovu samosprávy Moravy (na území římskokatolické Moravské církevní provincie, tj. včetně Českého Slezska) na základě práva českého a moravského národa na sebeurčení. Cílem strany Moravané je změna unitární České republiky na Českou a Moravskou Federativní Republiku, federaci dvou rovnoprávných národů Čechů a Moravanů. Moravané jsou stranou euroskeptickou, vymezující se především vůči likvidaci moravského národního povědomí.[23] Strana je aktivní v propagaci svých názorů (demonstrace, petice, vlajkové pochody) a prostřednictvím souputníků v dalších moravských organizacích se jí dařilo na sebe upozorňovat. Přestože nemá valné volební úspěchy (cca 6599 = 0,27 % voličů ve volbách do EP 2019), tak má (na promoravskou stranu) vysoký volební potenciál až 3 %[24] a do budoucna nejsou lepší výsledky vyloučené.
V roce 2018 vzniklo Moravské zemské hnutí[25], které je (na rozdíl od politické strany Moravané) založeno na zemském, nikoliv národním principu, je proevropské (usiluje o členství v Evropské svobodné alianci), liberální a umírněné. Moravské zemské hnutí na základě Preambule platné Ústavy ČR, která hovoří o „občanech ČR v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, usiluje demokratickou cestou v rámci ČR a EU usilovat o sloučení čtrnácti krajů do zemí Čechy, Morava, Slezsko a metropolitní země Praha a jejich vybavení samosprávnými kompetencemi dle vyspělých vzorů spolkových zemí sousedních států ČR. Silnou územní samosprávu a moderní pojetí silných tradičních regionů, které přirozeně konkurují tendencím sílícího centralismu, považuje za jeden ze základních kamenů a podpěrných sloupů demokratického zřízení. Moravské zemské hnutí tak navazuje na Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko.[26] Se současnou Společností pro Moravu a Slezsko a s Moravskou národní obcí úzce spolupracuje.[27]
Na konci roku 2020, vzniká třetí politická strana Morava 1918. Ta chce doplnit moravské hnutí o konzistentní konzervativní stranu a moravské hnutí posílit, přitáhnou k němu nové aktivisty. Tato vznikající strana rozjela před sčítáním lidu 2021 kampaň, ve které upozorňovala na možnost přihlášení se k moravské národnosti. Tato kampaň podle jejich analýzy kampaň skončila mimořádným - zhodnotili, že tento výkon tu nebyl od dob Boleslava Bárty. Mezi pro-moravské strany lze počítat i Korunu českou, která má obnovu zemského zřízení v programu a jejich členové se často k moravské národnosti hlásí. Příznivci moravského hnutí se často nachází i v jiných stranách, např. SPD.
Výsledky moravského hnutí na Moravě ve volbách do parlamentu 2021 (na JMK a v ZK včetně kandidátek Monarchistů vedených Moravou 1918)
Při parlamentních volbách 2021 kandidovaly moravské strany odděleně ve třech kandidátkách (Moravané, Moravské zemské hnutí, Koruna česká s podporou Morava 1918). Dohromady dostaly přes 16 tisíc hlasů, tedy asi 0,3 %, což je nárůst oproti posledním volbám, kde kandidovali naposledy (2010).
Moravské hnutí bylo nejsilnější v Jihomoravském kraji, ale též v širší oblasti Jeseníků. V Českém Slezsku existuje povědomí slezské[28] a moravské hnutí se zde výrazněji neprosadilo.[zdroj?] Ve Slezsku a v průmyslové oblasti ostravské aglomerace se však i tak nadále většina obyvatel hlásí k národnosti české.
Zdroj: Wikipedie